Bělehrad

Strávili jsme dvě noci v docela pěkném hostelu blízko železniční stanice. Na poslední chvíli se vynořil plán rozdělit se na dvě skupiny - 9 členů týmu ráno vyrazilo na místo zvané Jagodina, kde byly naplánované aktivity Světového pochodu za základní škole, a zbytek nás (včetně mě) zůstal v Bělehradu a šel na tiskovou konferenci.

Z blogu Tonyho Robinsona, jednoho z účastníků balkánského týmu, který začal svou cestu v tureckém Istanbulu a se základním týmem pochodu se spojí v Ženevě. Zážitky účastníků pochodu z tohoto i dalších týmů můžete sledovat online na blog.theworldmarch.org 

Srbsko, 4. listopadu 2009

Bylo slunné, i když oblačné, odpoledne a my jsme šli z hostelu na tiskovou konferenci, která byla v nedalekém muzeu kinematografie. V tomto kině se měla promítat speciální série filmů na téma míru a nenásilí.

Po cestě do muzea jsme zabočili za roh a přímo tam, před námi, stála zničená budova, která byla cílem bombového útoku v roce 1999 a od té doby ji nikdo neopravil. Očividně to byla vojenská budova a bylo šokující vidět tento ohavný symbol tak nedávné války.

Zničená budova

Začal jsem si povídat s Nicolasem, naším průvodcem na cestě do muzea, a vyptával jsem se ho na život v Srbsku. Říkal mi, že lidé jsou nostalgičtí na dobu, kdy zemi řídil generál Tito, od konce 2. světové války až do své smrti 1980. V té době byla Jugoslávie respektovanou zemí, vůdce hnutí neutrálních zemí, lidé mohli cestovat a životní úroveň byla lepší. Dnes být Srbem je něco, za co se člověk před mezinárodní komunitou stydí, a všude jsou třeba víza. Řekl mi také, že Srbsko usiluje o členství v Evropské unii, ale nechce vstoupit do NATO. Řekl mi také, že lidé věří, že nemůže být jedno bez druhého. Tak tomu rozumí i on a já nemůžu uvěřit, že je to pravda (pokud to někdo víte jistě, tak mi prosím dejte vědět). Jaké vydírání! Nemůžete získat přístup na Evropský trh, rovnocenně s ostatními zeměmi, aniž se vyzbrojíte dle standardů vyžadovaných NATO. Pokud je to pravda, tak je to šokující a ostudné a mělo by se o tom mluvit. Konec konců, Irsko a Švédsko také nejsou v NATO.

Bohužel na tiskovou konferenci přišel jen jeden novinář, takže jsme se odprezentovali a pak jsme zamířili najít internetovou kavárnu, kde jsem strávil zbytek dne prací.

Při večeři se tým z Jagodiny rozplýval nad zážitky, zatímco zbytek z nás byl poněkud pokleslý po našich zážitcích z ostatních zemí.

Světový pochod před Parlamentem

Věci se zhoršily po večeři, když si Camilo a Manu vzali taxi, ale Manu bral do hotelů také Robertinu tašku. Dostali se do hádky s taxikářem, který po nich chtěl dvojnásobek obvyklé ceny, a vyletěli z taxíku bez tašky. Samozřejmě to bylo naposled, co jsme ji viděli :-( Bohužel v notebooku v tašce byla většina našich videí...

Dnes ráno jsme se probudili a bylo mizerné počasí se sněhem. Mám prostě pocit, že nás Bělehrad moc nemá rád... Naštěstí Jagodina zachránila Světový pochod v Srbsku.

Nyní jsme v Bosně a Hercegovině - dvě země v jednom!

Tony

Zdroj: blog.theworldmarch.org